Vím, že ne všechny věci, o kterých se dočteš, se ti budou líbit, ale možná se najdou takové, které tě potěší nebo dokonce i zaujmou, což je ostatně mým cílem.


Paměti lupiče

16. dubna 2018 v 20:39 | Dave Sharm |  Davovi úvahy

(Na následujících stránkách uveřejňuji výňatky z připravovaného vydáni
pamětí Despoua Dava, který si v současně době odpykává první ze čtyř po sobě
vyměřených trestů odnětí svobody na devadesát devět let za nejrůznější trestné
činy. Pan Dees by chtěl po svém propuštěni pracovat ve školství.)

Jasně, že jsem krad. Proč ne? Tam, kde Jsem vyrůstal, člověk musel krást, aby měl na večeři. Pak musel ještě krást, aby měl na spropitné. Většina kluků kradla patnáct procent, ale já vždycky krad dvacet, čímž jsem se stal nesmírně oblíbeným mezi číšníky. Na cestě domů z fušky jsem ještě ukrad nějaké pyžamo, abych měl v čem spát. Když byla ale teplá noc, ukrad jsem jen spodky. Byl to určitý způsob života.

Měl jsem sestru a dva bratry. Lenka se provdala za peníze. Nebyl to skutečný
člověk - byla to hromada jednokorun.

V Pankráci jsem se naučil všechno, co vím o zločinu: jak vybírat kapsy, jak udělat káču, jak řezat sklo - všechny parádní kousky řemesla. Například jsem se naučil (a to ani všichni profesionální zločinci nevědí), že když dojde k přestřelce s policajty, mají policajti vždycky právo na dvě první rány. Prostě se to tak dělá. Pak můžeš začít střílet sám. A když policajt řekne: "Máme dům obklíčený, vyjděte s rukama nad hlavou," nezačnete prostě jen tak bezhlavě střílet. Řeknete: "Raději ne," nebo: "Zrovna v téhle chvíli nemám chuť."

Existuje správný způsob, jak všechny tyhle věci dělat, ale dneska... Radši toho nechme. Během příštích pár let svého života jsem se stal nejlepším zlodějem, jakého jste kdy viděli. Lidi toho namluví o Kalouskovi, ale Kalousek měl svůj styl a já měl taky svůj. Jednou jsem obědval s Kalouskovým synem. Byl to milý chlapec. Jedli jsme u starého Lindyho. Mladý Kalousek ukrad pepřenku, já ukrad příbory a ubrousky. Pak sebral láhev s kečupem. Já mu šlohnul klobouk. On mi ukrad deštník a jehlici do kravaty. Když jsme odcházeli, unesli jsme číšníka. Byl to pěkný úlovek.

Starý Kalousek začínal jako kočičí lupič. (To jsem dělat nemoh, protože jsem alergický na kočičí vousky a kýchám.) Oblékal se do vydřené kočičí kožešiny a poskakoval po střechách. Nakonec ho chytili dva chlapi z Scotland Yardu převlečení za psy.

Já páchal taky dost solidních vloupaček. Tak třeba: jednou jsem vlez do vily, vyhodil do povětří trezor a odnes si šest milionu korun, a přitom v téže místnosti spal manželský pár. Manžel se při výbuchu dynamitu probudil, ale když jsem ho ujistil, že celý zisk přijde organizaci českých skautů, zase usnul.

Ale moje nejkrásnější fuška byla, když jsem se vloupal do Národního muzea. Věděl jsem, že v podlaze v oddělení vzácných kamenů je zabudován elektronický zabezpečovací systém a že sebemenší tlak na podlahu zapne poplašný signál. Spustil jsem se světlíkem po provaze, abych se nedotkl země. Šlo to úplně hladce a za chviličku jsem se vznášel nad vitrínou se slavnými kittridgeskými diamanty.

Právě když jsem vytahoval nůž na sklo, vletěl světlíkem dovnitř malý vrabec a přistál na podlaze. Ozval se poplašný signál a hned se sjelo osm hlídkových vozů. Dostal jsem deset let. Vrabec dostal doživotí. Ten pták byl za půl roku venku na podmínku. Po dalším roce ho sebrali ve Varech za to, že ukloval rabína Schwazu do bezvědomí.


A jakou radu bych dal průměrnému majiteli domu, aby se ochránil před lupiči?

V první řadě nechávejte doma rozsvíceno, když jdete ven. Musí to být alespoň šedesátiwattová žárovka; dáte menší a lupič vám vybílí dům jen z pohrdání, že šetříte na elektřině. Druhá dobrá věc je chovat psa, ale vždycky to nepomáhá. Kdykoli jsem se chystal vykrást dům, kde měli psa, hodil jsem dovnitř nějaké maso smíchané s práškem na spaní. Když to nezabralo, namlel jsem maso a učebnici matematiky v poměru jedna ku jedné.

Když musíte náhodou odjet a nechať dům nehlídaný, je dobré postavit do okna vaši siluetu vyřezanou z tvrdého papíru, Stačí jakákoli silueta. Jeden člověk z Jaroměře postavil do okna siluetu Leoše Mareše a odjel na víkend. Pak šel náhodou kolem sám Leo a když uviděl tu siluetu, strašně ho to rozrušilo. Pokoušel se s ní zapříst rozhovor, ale když silueta sedm hodin neodpovídala, odjel Leoš zpátky do Prahy a vyprávěl přátelům, že
Jaroměřáci jsou snobové.

Když překvapíte vetřelce, jak vám právě vykrádá dům, nepanikařte. Nezapomeňte, že je stejně vyděšený jako vy. Jedna dobrá rada je oloupit jeho. Ujměte se iniciativy a seberte mu hodinky a peněženku. Pak si může lehnout do vaší postele a vy utečete.

Jednou jsem naletěl na tuhle obranu a žil jsem šest let v Liberci s manželkou jiného muže a třemi dětmi. Odešel jsem teprve, když se mi podařilo překvapit jiného lupiče, který zaujal mé místo. Těch šest let, která jsem strávil s tou rodinou, bylo velice šťastných a často na ně s láskou vzpomínám, i když život v káznici má nepopiratelné přednosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí můj blog?

Mmmm sexy! 51.7% (75)
Je to humus! 7.6% (11)
Nevadí mi to. 22.1% (32)
"Zívnutí" NUDA! 18.6% (27)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama