Vím, že ne všechny věci, o kterých se dočteš, se ti budou líbit, ale možná se najdou takové, které tě potěší nebo dokonce i zaujmou, což je ostatně mým cílem.


Květen 2016

Vytížený víkend

29. května 2016 v 20:47 | Dave Sharm |  Moje sexy cesta životem
Týden plný školy a já se tak těšil na pauzu.

Ta ale nepřišla....


Místo toho jsem zažil víkend plný zábavy a záhad! :)
Hned v pátek po škole mi kamarádka půjčila HDD s milionem pirátských kopíí filmů. Takže už se pravděpodobně nikdy nebudu nudit :P Sotva jsem dorazil domů, vyvenčil mého šavlozubého tygra Luka a šel zase ven s nejlepším kamarádem. Pokecali jsme a já si uvědomil, že kamarád slaví osmnáctiny a jsem pozvaný. Hned co jsem dorazil domů jsem pádil na oslavu. Bylo to až v Dolanech a já tam upřímně moc lidí neznal. Naštěstí se ukázalo, že oslava je spíše taková mezinárodní. U mého kamaráda totiž na rok bydlí student s turecka a přizval si na oslavu své kamarády. Takže nakonec jsme tam byli asi 4 češi a zbytek tvořila pěkná dívčí skupinka američanek, pár indonesců, turků, číňanů a všeho možného. Náležite jsem si to tam užil a kolem třetí ráno pádil domů.
V sobotu jsem se vzbudil kolem oběda a hned po něm jsme jeli do kina na nového Captaina Americu. Opravdu perfektní film a všem vřele doporučuji.
Dnes je už neděle a ta byla ještě víc akční než pátek a sobota dohromady. Nebudu to tady všechno vypisovat, jen vypíchnu únikovou hru, které jsme se zúčastnili a která byla perfektní! Rád bych vyzkoušel i jiné příbehy a nemám co vytknout.
Jsem rád za to, že jsem mohl prožít tak skvělý víkend. Zítra jedu na týden na vodák a jsem v jednom kole. Což je vlastně dobře. Všichni si myslí, že v životě by to mělo stoupat a klesat. Jednou si nahoře a jednou dole. Já ale chci aby můj život jenom stoupal :)) A přesně tak to i bude! :)
A když ne....papírový kapesníčky a smutný filmy tu pro mě budou vždycky...co už..

Město X Vesnice

27. května 2016 v 19:06 | Dave Sharm |  Davovi úvahy
Nedávno se na hlavní stránce blog.cz objevil článek, kde slečna mluvila o tématu: Vesnice nebo město. Logicky shrnula fakta, výhody a nevýhody. Sama bydlela ve městě a poté se prý přestěhovala na vesnici, kterou si zamilovala.
Já tvrdím opak. Podle mě se vesnice nemohou rovnat městu!
Ano, netvrdím, že až mi bude třicet, budu mít rodinu a děti, že nebudu chtít bydlet na vesnici. A proč? No, protože je to výhodnější. Měl jsem sen, chtěl jsem mít krásnej rodinnej barák, kde bych bydlel s manželkou a dětmi v krásné vesničce s přátelskými sousedy. Vedl bych vlastní fotbalový kroužek, jezdili bychom na výlety a vše by bylo super!
Přesně tak to ale i bude! :)
Jenomže zatím mi není ani dvacet a já nepoznal tu pravou, vlastně jsem poznal jen pár žen. Měl jsem i známosti na jednu noc, ale to není nic pro mě. Spíš mi to víc uškodilo než dalo. Ale zpátky k tématu.
Proč tedy tak směle a sebevědomě tvrdím, že vesnice se městu nerovná ani po kotníky? Protože město je život. Jsou to možnosti. Ne, je to nekonečně mnoho možností. Strašně moc lidí, strašně moc skvělých lidí. Strašně moc míst kam jít, strašně moc skvělých míst kam jít a hlavně strašně moc věcí co dělat. Je to výzva, je to šance, je to možnost jak poznat a zkusit co nejvíce věcí. Je to doslova ráj pro příhody, které budete vyprávět kamarádům. Ne, vlastně je to ráj pro příhody, které se vám stanou s kamarády, protože to vlastně potřebujete.
Konec konců je jedno jestli žijete na vesnici nebo ve městě. Musíte mít kamarády, partu, lidi s kterýma si užíváte a zažíváte nové věci. A pak už nezáleží na tom jestli se projedete na býkovi na vesnici nebo zatančíte kozáčka uprostřed nákupního střediska. Výsledek bude stejný.
Držte se teda lidí a zkoušejte nové věci a třeba nakonec potkáte tu pravou :)

Politická korektnost

26. května 2016 v 18:15 | Dave Sharm |  Davovi úvahy
Mě něco uráží každý den. Česká televize mě například každý den uráží svou leností, podlostí a nepřesností. Nečekám ale, že jim to někdo zatrhne. Prostě na to upozorním. Někteří ale lidem, kteří je uráží, jednoduše přikážou, aby s tím urážením přestali. Jak jednou řekl bývalý ředitel BBC: "Některé lidi urazit chcete." Na tom je taky něco pravdy. V žádném případě se nehlásím k myšlence, že bychom lidi měli chránit před jakoukoli nepříjemnou emocí.
Když lidi neumí ovládat vlastní emoce, pokusí se ovládat chování ostatních.
asd
Když jste v přítomnosti přecitlivělých lidí, nemůžete se uvolnit a chovat se spontánně, protože netušíte, co by je mohlo rozrušit. Proto mě nedávno varovali, abych nechodil na většinu univerzitních kampusů, protože politická korektnost se tam rozrostla z dobré myšlenky, abychom nebyli zlí, zejména k lidem, kteří se nemůžou moc dobře bránit, což je dobrá myšlenka, do míry, kdy jakákoli kritika, jedinec nebo skupina může být obviněna z krutosti.
Celý smysl humoru a komedie, a věřte, že jsem se nad tím zamyslel, spočívá v tom, že veškerá komedie je kritická. I když řeknete vtip pro všechny jako...Jak rozesmějete boha? Řekněte mu své plány. Je to o tom, jaké je to být člověkem. Nikoho to nevylučuje. Všichni máme plány, které nejspíš nevyjdou. Není vtipné, jak stále věříme, že vyjdou?
Je to vtip pro všechny. Je ale kritický. Veškerý humor je kritický.
book
Když se začnete strachovat, že nikoho nesmíme kritizovat nebo urazit, humor vymizí. A s humorem zmizí i smysl pro proporce. A v tom případě, alespoň co se mě týče, žijeme v knize 1984.

Sny aneb minulé životy?!

25. května 2016 v 21:36 | Dave Sharm |  Davovi úvahy
Čím více zážitků nasbíráte, tím moudřejší a vyspělejší budete. Co když ale třetinu svých zážítků zapomínáte? Myslim tím sny.

Normálnímu člověku se zdá 8 až 10 snů za noc. To je velký kus života/vědomí/vzpomínek, které můžete ukořistit navíc. Jeden tak prožije 28 000 dnů, druhý 28 000 dnů a 28 000 vědomých nocí.
Co jsou ale sny? Mohou to být vzpomínky nebo střepy z našich minulých životů?

Jak si své sny pamatovat?

Sny se zdají každému. Klíčem je zapsat si je hned po probuzení, dokud je vzpomínka čerstvá. Během několika minut se totiž vytratí.

Založte si snový deník. Zaznamenejte si sen a za pár hodin si ho znova připomeňte. Ze začátku se vám to zřejmě podaří jen některé dny. Postupně si budete zapamatovávat více a více snů.

Pohled do nevědomí

Prozkoumat obsah svých snů znamená lépe poznat sebe sama. Podívat se, co se vlastně odehrává ve vaši hlavě. Mnohem bezpečnější a přistupnější metoda, než užívat změněné stavy vědomí, jako je holotrpní dýchání, hypnozu nebo halucinogenní drogy. Jen usnete a ráno si sen zapíšete.

Taková introspekce působí podobně léčivě jako psychoterapie, EFT nebo vedení klasického deníku. Dokud se nevyznáte sami v sobě, neumíte pojmenovat a prozkoumat své pocity, těžko se budete kontrolovat, motivovat, těžko porozumíte druhým....Introspekce tak rozvijí vaší emoční inteligenci.

Lucidní sny předčí vizualizace
Vizualizace je omezená dvěma faktory:
  1. Můžete s ní transformovat jen sami sebe. Díky vizualizaci se připravíte na stresovou událost, vyléčíte bolest hlavy nebo se zahřejete v zimě. Nepřičarujete si s ní ale auto.
  2. Výsledky jsou limitovány intenzitou vaší představy. Je třeba opravdu se do situace vžít. Vidět, doslova cítit každý detail. Účinnější, než si to jen představovat, je situaci prožít ve snu.
Pokud si ve snu uvědomíte, že sníte, dostanete se do fáze vědomého spánku, lucidního snění. To vám umožní celý sen ovládat. Využít chemickou podporu přirozených halucinogenů ve vašem mozku k mnohem dokonalejší vizualizaci.
Většina snílků používá testování reality. Pozorně například zkontrolujte čas dvakrát po sobě. Pokud hodiny ukazují stejný údaj, jste v realitě. Pokud ne, sníte. Nebo zkuste vzlétnout. V realitě to nejde, to ve snu ano. Podobných testů lidé vymysleli desítky. Klíčem je zvyknout si realitu pravidelně pozorně zkoušet. Tak se zvýší pravděpodobnost, že ji otestujete i ve snu. Odhalíte, že jde jen o sen, a navodíte luciditu.
(Opakem vědomého bdění je falešné probuzení. Člověku se zdá o tom, že se probudil. Myslí si, že už je vzhůru, přitom ale stále sní. Někteří lidé vstanou, jdou do školy, pak se probudí, vstanou, jdou do školy… A to se opakuje třeba 5x. Hodí se proto testovat realitu hned po probuzení.)
Chcete si prodloužit vědomý život, lépe poznat sami sebe a ještě u toho ovládat svět? Stačí si jít zdřímnout.
Nebo se vám tento článek jen zdá? Možná byl celý váš život jen sen, ze kterého se právě teď probouzíte. Můj blog je vaše nevědomí, které vám chce usnadnit náraz reality, než konečně otevřete oči.

Zkouškové

24. května 2016 v 19:03 | Dave Sharm |  Davovi úvahy
Je to tady. Období zkoušek a písemek. A já vám přináším rady jak jej úspěšně zvládnout!

Poznej svého nepřítele
Jestliže se nacházíte v této dosti prekérní situaci, je třeba myslet rychle a jednat rychle. První věcí, co je nutné udělat, je zastavit se. Horečné studování náhodných materiálů momentálně nemá smysl. Klíčové je zjistit si co nejvíc o zkoušce - ústní, nebo písemná? Vyučující, nebo komise? Otevřené nebo uzavřené otázky? Jaký je rozsah učiva? Jaké jsou zkušenosti těch, co už zkoušku mají? Jaké části učiva jsou nejvíc bodované? Jaký je třeba minimální výsledek? Všechny tyto informace si systematicky zjistěte a sepište. Budete vědět, do čeho jdete. V naprosto krajním případě zvažte, kterou zkoušku si můžete dovolit neudělat. Dál se podívejte na studijní materiály. Je hloupost věnovat celý den perfektnímu zvládnutí jedné prezentace, když večer zjistíte, že vás jich čeká ještě šestnáct.
campus_2

Kdo nedopuje s námi, dopuje proti nám
Nic proti kávě - pokud jste na ni zvyklí. Jestliže ale kávu normálně nepijete, nezačínejte teď. Možná na chvíli pomůže, ale kompletně vám rozhodí organismus. Zkuste omezit také různé energy drinky. Jak rychle nabudí, tak rychle přijde útlum. Dostatečně hydratujte, pijte neslazenou vodu, čaj. Nejlepší je kvalitní zelený, nebo z čerstvého zázvoru s lístky máty. Nepodceňujte blahodárné účinky rychlé sprchy.

Lehko, lehko na cvičišti
Není technicky možné jet několik dní mentálně na sto procent. Když přijde moment, kdy už toho do hlavy víc nedostanete (a ten moment fakt přijde), dejte si rychlý výběh po parku - no a co, že trošku sněží. Nebo v rychlosti sbalte tašku a vyrazte do fitka. Ty dvě hodinky (když počítám i pesimistický stav dopravy) vás nevytrhnou a pohyb vás skvěle nabudí. Když si u výkonu ještě nalijete do hlavy pořádnou hudbu, relax bude perfektní.
campus_3
Zdroj: Arnaldo Anaya-Lucca/Tumblr

Univerzitní vlci
I když úroveň vašich znalostí třeba neodpovídá úplně definici "umím to" (spíš naplňuje podstatu spojení "jsem v prdeli"), zkuste alespoň vypadat, že víte. Dojem, jakým působíte, je mimořádně důležitý. Lehký úsměv, klasický oblek a káva v kelímku. Pokud dorazíte do učebny jako na popravu, ničemu tím nepomůžete. Přesedlejte na image pilného studentíka, který je připravený, ale, přirozeně, lehce nervózní.

Po bitvě je každý... opilý
Je jasné, že za měsíc (nebo víc) dřiny máte nárok na zaslouženou odměnu. Ať už preferujete houseparty a domácí míchání drinků nebo zapadnutí do baru (barů) ve městě, pořádně si to užijte!

campus_6

Letní moda

8. května 2016 v 18:15 | Dave Sharm |  Davovi úvahy

Léto 2016


Je tu léto a příchází vlna triček a kraťas. Už není možno hrát si s vrstvami a vytvářet tak nádherné kombinace. Pokud jste byli štíhlý, oblečením se to dalo skvěle zakrýt. Teď je ovšem léto a ve vrstvách se uvaříte. Vaše tělo bude nejdůležitějším faktorem a klíčem k úspěchu. Nemusíte být kulturista. Stačí jen když si trochu vyrýsujete postavu, denně pár kliků, sedulehů a dřepů vám toho pomůže dosáhnout.

Až půjdete ven neberte si na sebe "nějaké tričko a nějaké kalhoty". Vyhrajte si s barvami. Kombinujte. Kombinujte s boty, kšiltofkou apod. Jsou to malé věci, ale lidi si jich všímají a hlavně se odlišíte od ostatních. Vy jste jiní, vy tvoříte styl.

Mnoho lidí také podceňuje doplňky. Jsou ale důležitou součástí šatníku každého muže. Vemte si hodinky, náramek, náhrdelník, ale s mírou, musí to k sobě ladit, a uvidíte tu změnu. Nebojte se trávit i více času u kadeřnice nebo v obchodech s oblečením, protože právě tyto věci mluví za vás. Člověk soudí podle vzhledu a často je to skvělá možnost jak zapůsobit. Ale hlavní je abychom se cítili skvěle, protože to, z nás, kamarádi, vyzařuje.

Nuda

8. května 2016 v 13:08 | Dave Sharm |  Moje sexy cesta životem
Taky se vám to stává? Žijete skvělej život, ale zrovna dneska se příšerně nudíte. Přátelé jsou pryč, přítelkyně taky a vy jste sami. Nevíte co dělat. Nebaví vás se dívat na filmy, číst a ani hrát počítačové hry.
Dokonce ani nemáte chuť si ho vyhonit :))
Nebojte, znám to. Popravdě to známe asi všichni a ti kdo tvrdí, že ne, nudí se do teď.

Hudba

7. května 2016 v 18:52 | Dave Sharm |  Davovi úvahy
Hudba je všude kolem nás. Největší filmové kasovní trháky mají vždy svojí specifickou hudbu a ta hraje klíčovou roli v úspěchu. Lidů se sluchátky v ušich je všude plno. Na ulicích, v obchodech, ve škole, v práci. Všude na světě lidé poslouchají hudbu.

Hudba není jen soubor zvuků. Stejně jako láska není emoce. Hlad a žižeň také nejsou emocemi. Jsou to základní lidské potřeby. Jako láska nebo hudba. Jedná se o jednu z nejsilnějších motivací, které v životě máme. Často přerůstá až v obsesi a posedlost. Hudba i láska jsou doslova hnací motory člověka. V neposlední řadě je to také závislost, což dokládá fakt, že lidé co poslouchají svojí oblibenou písničku nebo jsou zamilovaní mají velmi aktivní právě tu část mozku, která je činná ve chvíli, kdy si "šlehnete" kokain.

Vás svět je přílis lehký

6. května 2016 v 16:34 | Dave Sharm |  Moje sexy cesta životem

Když neživou věc vystavíte nepříznivým podmínkám, začne se kazit, korodovat, hnít, rozpadat… Když vystavíte nepříznivým podmínkám živý organismus, adaptuje se.

Životu nesvědčí dokonalé podmínky, sterilita a vakuum. Nutně potřebuje překážky. Jakmile ho připravíte o podněty pro růst, zakrní.

Člověka, který by ve Spartě v patnácti letech mohl být schopným válečníkem, dnes "zraňují slova" a "přemýšlí o sebevraždě z nešťastné lásky". Klíčem k provozu každého blázince je pevný režim. Když lidi zaměstnáte, nemají čas utápět se v depresích.

Příliš luxusu a volného času některým lidem umožnilo vytvořit nevídané věci. Spoustu jiných proměnilo v líné sraby, kteří mrhají život u počítače, místo aby sportovali, balili holky a drali se na vrchol.

Možná se vám zdá, že váš život je moc těžký. Já vám říkám: pokud nejste extremně zkušení a vyspělí, váš život byl moc lehký. Nemuseli jste se na nic adaptovat, a tak jste se adaptovali na sezení u počítače.

Nedoporučuji minimalizaci rizika, ale maximalizaci rizika. Ne: "Jdu do školy, snad se mi nestane žádný trapas," ale: "Jdu do školy, snad se mi STANE nějaký trapas." Tohle je jen rozšíření stejného konceptu.… Hlavním cílem je vystavit sám sebe náročné situaci. Ne se konzervovat a sterilizovat ve vakuu.

Víme, že by dítě mělo jíst lžičkou po mamince, a dostat do sebe nějaké viry jako očkování. Že ptáček jednou musí vylétnout z hnízda. Že je nebezpečné pít destilovanou vodu…

Přestaňte se problémům vyhýbat. Neradím vám, abyste se cítili dobře. Radím, abyste se cítili špatně, a stejně to dělali dál.

Odmítlo vás 10 holek? Mě jich odmítlo 5000. Kdyby jich tolik odmítlo vás, už máte vlastní článek o svádění. Píšete mi: "Ta a ta holka mě nechce, co mám dělat?" Ale to je málo! Odmítlo vás moc málo holek!

Chci, abyste zažili nějaké nepohodlí. Přeju vám, abyste se pořádně vymáchali v nepříjemných pocitech. Odstěhovali se od rodičů. Cestovali. Doufám,že vás hodně holek odmítne, a zažijete spoustu trapasů. Protože zkušenosti jsou opravdovým klíčem k mistrovství. Jděte se porozhlédnout po nějaké výzvě.

Moje každodenní dávka radosti

1. května 2016 v 19:57 | Dave Dees |  Davovi úvahy
"Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt."
Robert Fulghum


Report z Čarodejnic

1. května 2016 v 16:22 | Dave Sharm |  Moje sexy cesta životem
Ano, máte pravdu. Mám charisma. Ano, máte pravdu. Nemám strach z nových věcí a rád vycházím ze své komfortní zony. Ale když mi přítelknyě řekla, že na Čarodejnice budu s ní v úplně cizím městě s úplně cizíma lidma v úplně cizím prostředí a ještě ke všemu s její, už tak velkou, famílií, radostí jsem nejásal.
Možná mi jen prolitl hlavou nápad, že by se tam dalo aspoň pěkně zašukat a pro jistotu jsem v tescu dokoupil balení kondomů. Dokonce jsem byl i tak naivní (nadržený), že jsem doufal i v blowjob a pro jistotu jsem upravil porost. Pár hodin před akcí jsem se ještě řádně umyl, navoněl a byl připraven udělat skvělý první dojem a potom si nádherně zaprcat.
Znělo to skvěle a s hrajícími AC/DC v uších jsem vyšel vstříc osudu! Potkali jsme se, objali jsme se a potom jsme museli pěšky do zkurveně dalekyho města pro vodku s hnusným multivitamínovým džusem, protože neměli pomerančovej.
Cesta sama o sobě byla dobrá a stěžoval jsem si jen na to sluníčko kvůli, kterýmu mám spálenou levou půlku obličeje.
I přes všechny hrboly a strasti, které si na nás ta 3km dlouhá stezka přichystala jsme se dostali zpátky a tam jsem se dozvěděl, že půjdu k ní domů, kde mi představí svojí největší kamaradku a její rodinku. Jak asi víte mám rovnátka a cestou jsem měl hlad jak svině tak jsem se pořádně najedl. Bohužel jsem si sebou nevzal žvejky ani žádný pití nebo zubní kartáček a z rovnátek mi koukali kusy čokolády a můj úsměv zářil jak bahno. Byl to trapas. Pro ty já ale nikdy nemusím chodit daleko.
Ale i přesto jsem je svým šarmem určitě okouzlil a smečka mě přijala mezi sebe...Ehm..doufám..:DD
Posilnilili jsme se a vyrazili jsme směr Čarodejnice, kde mě představila zbytku své party. "Docela v pohodě" lidi říkám si v duchu. "Možná, že mě neupálej" říkám si. Potom se tam objevil její "kamarád", který je do ní tajně zabouchnutej a já začal soucítit s mistrem Janem Husem, protože k upálení jsem neměl daleko.
Byla to grupa plná kluků, ne tak hezkých, šarmantních a galantních jako já, ale znali se od dětství a to byl možná důvod proč jedinné mé vsuvy do konverzace byly pouhé úsměvy a občasné pousmátí nad jejich fory. Neměl jsem tedy moc možností okouzlit její přátelé a se skopenými uši jsem se snažil nedat najevo nudu. Nakonec zabral alkohol a vysvobodil mě. Samozřejmě, že mě přítelkyne nenechala ve štychu a byla pořád se mnou :*** Začalo se stmívat a pomalu jsem doufal v sex...Bohužel jsme byli unlucky a nebyli o samotě a došlo jen na to, že jsme se nádherně rozpálili a tajně doufali v zázrak. A přišla ještě větší zima takže mi ztuhli i bradavky..Co už..
Ostatně to byla celkem vydařená akce a poznal jsem nové lidi, který mi na příštím setkání patrně rozbijou hubu.
Probudil jsem se kolem oběda a tak strašně mě bolela hlava, že bych si nejraději useknul. Nakonec jsem spolykal tolik ibalginu, že mi narostl druhý penis....Co už...