Vím, že ne všechny věci, o kterých se dočteš, se ti budou líbit, ale možná se najdou takové, které tě potěší nebo dokonce i zaujmou, což je ostatně mým cílem.


Chytání světla

24. srpna 2015 v 13:09 | Markýz de Autres |  Davovi úvahy
Tentokrát to bude tak trochu o fyzice. Fyzika mě vždycky zajímala, aspoň taková ta populární. Někdy trochu zažertuji a říkám lidem, že o fyzice toho vím spoustu. Ovšem jenom potuď pokuď se do toho neplete matematika. Což ovšem nakonec znamená, že o fyzice nevím vůbec nic, protože to je vlastně samá matematika. Otevřete-li si jakoukoli knihu o fyzice, hemži se to tam vzorečky a matematikou. Prostě tak to ve fyzice je.
Nedávno jsem otevřel knihu o fyzice, která pojednává o světle. V knize mě hned na prvních stránkách něco zaujalo, ba přímo fascinovalo. A kvůli tomu musím říct, že ta knížka stála za to, zač jsem jí koupil. Tedy knížku jsem sice koupil celou, ale přečetl jsem z ní asi 15%. To byla ta úvodní část, kde autor mluvil o tom co mě tak zaujalo a co Vám dnes chci říct. Tento Zajon píše o pokusu, který dělal se světlem. To si poslechněte, je to velice zajimavé.
Vzal krabici, ani nevím jak velkou, a naplnil jí světlem. Rozsvítil lampu, posvítil dovnitř, ale udělal to nějak tak, jenom se mě neptejte jak to dokázal, že se to světlo neodráželo na žádném z vnitřních povrchů. Nevím jak to zařídil. Ale to světlo v krabici bylo. Jenom se neodráželo na vnitřních stěnách. Takže uvnitř krabice nebylo nic jen to světlo. Čistě světlo. Žádné odrazy od stěn, od sněhu, od skla. Prostě čisté světlo. Kdyby jste se teď podívali do té Zajoncovi krabice, která uvnitř žádné světlo neodráží. Kdyby jste se podívali na to světlo, co je v té krabici. Jenom na to vlastní světlo. Co by jste viděli? Co myslíte? Jak vypádá takové světlo samo o sobě? Světlo, které se od ničeho neodráží? Co myslíte? Co myslíte, že by jste tam viděli? Přemýšlejte chvilku.
Představte si, že se díváte do krabice. Koukáte na to čisté světlo, není tam nic jiného, žádné odrazy. Co byste viděli? Víte co byste viděli? No, mě to tedy ohromilo. Viděli by jste totiž tmu. Černočernou tmu, prázdného prostoru. Právě to byste tam viděli. To jste nečekali co? Koukáte do krabice naplněné světlem a vidíte čistou temnotu prázdného prostoru. Jak je to možné? Krabice, přece byla naplněna světlem. Tak byste snad měli vidět světlo! No a prosím. To mě tedy překvapilo! A docela ohromilo! Ono se ukazuje, že pokuď se světlo na něčem neodrazí a nebo pokuď se nedíváte přímo do zdroje, tak světlo samo o sobě, je neviditelné. Ano, světlo, čisté světlo samo o sobě, bez nějakých odrazů, vidět nemůžeme. Prostě je neviditelné. Jasné? Dobrá, deme dál!
Takže světlo je neviditelné, dokuď se na nečem neodrazí. Pořád se s tou myšlenkou ještě potýkám, snažím se z ní vydobít nějaké duchovní ponaučení, ale přinejmenším je z toho vidět, jak jsou naše smysly omezené a dávají nám vnímat jenom povrch reality. Byla to jedna z těch věcí, které se mi zdáli natolik hluboké. I když jsem nevěděl proč, že by se s toho dali odvodit nějaké duchovní pravdy. A mám k tomu pár myšlenek o které bych se s Vámi chtěl podělit.
Předně si myslím, že ten fakt, že světlo je neviditelné dokuď se na něčem neodrazí, skvěle ilustruje, jak nás naše smysly klamou. Ohledně toho co je skutečné. Přemýšlejte, třeba chvíli o tom, co už dávno víme. Třeba jak se pohybuje naše země. Existuje sposta argumentů proti této skutečnosti. Vyhodíte nějaký předmět do vzduchu. Třeba polštář. A kdyby se země pohybovala, měl by dopadnout o kus vedle. Ale on se vrátí přesně zpátky. My, ten pohyb smysly nevnímáme, všechno nám tedy říká, že země se nepohybuje. Všechno je to jen zdánlivé.
Jednou někdo přišel za filozofem Wittgensteinem a povídá mu.
"Ti lidé byly tehdy, ve starověku, tak hloupí, dívali se na oblohu a mysleli si, že slunce a planety se pohybují. Zatímco země stojí."
A Wittgenstein řekl. "No, to by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby země stála a slunce se točilo kolem ní!
Ono by to totiž vypadalo naprosto stejně. Smysly nás klamou!
Vesmír se rozpíná, ale já to necítím, mé smysly to nehlásí. Skrze mé tělo proudí, právě teď biliony subatomických částic, jakých si mionů, ale mé smysly mi o tom nic neříkají. Ať stojíte kdekoli. Kolem Vašeho těla, pravědopodobně, poletuje nějakých milion telefonních hovorů, ale vaše smysly to necítí. A takto bych mohl pokračovat do nekonečna...
Skutečnost je docela jiná, než jak se nám jeví. Když Pavel, před mnoha lety, řekl, že vidíme matně, jen jako v zrcadle. Nemyslel asi přesně toto, ale smysl je stejný. Naše smysly jsou omezené, mohou nás dokonce klamat. Musím přitom myslet na text z bible, že Bůh je světlo a bible taky říká, že Bůh je láska. A snad nám tato fakta pomohou pochopit o něco lépe boží lásku. K tomu, aby se projevila, potřebuje láska, stejně jako světlo, něco na čem, by se mohla odrážet. Láska sama o sobě nedává smysl, potřebuje nějaký objekt lásky. A proto se už před stvořením boží láska odrážela mezi otcem, synem a duchem svatým. Jak by mohla existovat láska. Kdyby tu ještě před stvořením dalších bytostí nebyl nikdo, koho by bylo možno milovat. Zamyslete se nad tím. Co znamená láska sama o sobě? Láska bez předmětu ke kterému by se stahovala, taková láska přece nedává žadný smysl. Na naší lidské úrovni, mohli by jste o někom říci, že je to milující osoba, kdyby tu nebyl nikdo koho by mohla milovat? Láska, stejně jako světlo, musí směřovat k někomu, na kom se může projevit.
Nebo možná, ještě taková to myšlenka. Temnota není prostě jenom nepřítomnost světla. Je to nepřítomnost, něčeho na čem by se světlo mohlo odrážet. A nebo to, že, neodrážené světlo je neviditelné. To nám pomůže pochopit Janova slova.
"Kdo říká, že je ve světle a přitom nenávidí svého bratra je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra zůstáva ve světle a nění nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra je ve tmě a ve tmě chodí. Neví kam jde, neboť tma mu oslepila oči. "
Když se na ten text podíváte. Láska a světlo jsou v něm úzce spojeny. O lásce můžeme dlouze mluvit a rozebírat co znamená milovat. Ale dokuď tu lásku nevylijeme na druhé je to plané řečnění. Jaká pak láska, když tu není nikdo milován. Takže v jistém smyslu teprve láskou k druhým se to světlo projeví.
Světlo může být jinak všude. Může vyplňovat celý prostor té Zajoncovi krabice, ale jestliže se na ničem neodráží, jestliže není vylito na něco. Zůstává temnotou.
Je to velice zajímavá myšlenka. Ať už je to nepřítomnost světla samotného nebo nepřítomnost něčeho co by mohlo být osvětleno. Výsledek je v každém případě stejný. Totiž temnota.
Lidé potřebují lásku, potřebujeme jí dávat i přijmat, lásku a světlo. Světlo je energie, je to síla a láska je taky síla a je to síla, která mění srdce. My můžeme ovlivnit chování lidí, můžeme ovlivnit co lidé dělají. Máme na to taky zákony, vládu a policii. Ti také mohou změnit lidské chování, ale ani za celý svět nemohou změnit lidské srdce.
Jenom láskou můžete dokázat to, co jinak ničím nedokážete. Ta Zajoncova krabice plná světla a přesto tak temná mě pořád zahanbuje. Jak může být světlo všude kolem a přesto ho neuvidíte dokuď se na něčem neodrazí. Zase mi to připomíná co říkal Ježíš a máme to zaznamenané. Tady v bibli. Říká tam.
"Nikdo nerozsvítí světlo, aby jej postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti kdo vcházejí viděli. Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špinavé i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy ať světlo v tobě není tmou. Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné jako když tě osvítí světlo svou září."
Poslechněte si tuto větu: "Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou." To je vážné. Je to jako to světlo v Zajoncově krabici, která je plná světla a přesto je v ní tma. Můžeme ovládat teologii, dodržovat sobotu, můžeme vědět, že jsme ospravedlněni vírou bez skutku zákona. Můžeme vědět, že mrtví spí a že Kristův přichod bude světovou událostí a tak dále. Ale musíme si dát pozor, aby to světlo, které máme, ta pravda, kterou máme, aby se nestala temnotou.
Mějte se na pozoru, aby se to světlo nestalo temnotou. Všechnta ta pravda, všechno to světlo, co na světe je se může změnit v temnotu, jestliže to nebudeme prožívat v lásce. Je to trochu děsivá myšlenka mít všechno to světlo a přesto žít v temnotě.
Je to děsivá myšlenka a určitě stojí za zamyšlení. A zase musím myslet na ty texty z Jana, které už všichni dobře známe. Jestliže však chodíme ve světle. Jako on je ve světle máme společenství mezi sebou. A krev Ježíše, jeho syna nás očišťuje od každého hříchu. Jestliže nežijeme v to čemu věříme, jestli nechodíme ve světle. Pak může být náš život takovou Zajoncovou krabicí. A pamatujte ta krabice byla plná světla. Bylo v ní všechno světlo co se do ní vešlo. A přesto když jste se do ní podívali, neviděli jste nic než tmu. A já myslím, že toto je pro nás úžasná duchovní lekce. Všechno to světlo máme, ale pokuď ho nežijeme, pokuď ho neodrážíme svým životem. Můžeme ho mít a přitom být a chodit v naprosté dokonalé temnotě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama