Vím, že ne všechny věci, o kterých se dočteš, se ti budou líbit, ale možná se najdou takové, které tě potěší nebo dokonce i zaujmou, což je ostatně mým cílem.


Nervozní lidi

Neděle v 0:15 | Dave Sharm |  Moje sexy cesta životem
black-man-yelling-into-phone

Včera jsem byl v obchodě. Byl jsem již skoro na odchodu. Stačilo projít uličkou, která byla z jedné půlky blokovaná vozíkem.
Vyšel jsem tedy a srazil se s nějakou nervní ženskou.

"Prosimtě chlape!!" zařvala na .Chvíli jsem koukal co se děje a odpověděl:

"Říká se s dovolením", řekl jsem nahlas. Takovou odpověď paní nervoza chvíli zpracovávala a naštvaně pravila:

"To nevíš, že ženská se pouští? Drzoune?", spustila ženská po chvíli uvažování

A já byl mimo. Nevěděl jsem co odpovědět. Taky se vám někdy stalo, že nevíte co odpovědět? :D
Já na tu svojí větu přišel až po půlhodině uvažování.

"Já myslel, že se do té uličky vejdeme, ale asi jsem špatně odhadl vaší šířku".

To není špatný ne? :D Až tu ženskou uvidím, hned jí to vpálím! Možná budu vypadat jako lehkej retard, ale co už.. :D
 

Paměti lupiče

16. dubna 2018 v 20:39 | Dave Sharm |  Davovi úvahy

(Na následujících stránkách uveřejňuji výňatky z připravovaného vydáni
pamětí Despoua Dava, který si v současně době odpykává první ze čtyř po sobě
vyměřených trestů odnětí svobody na devadesát devět let za nejrůznější trestné
činy. Pan Dees by chtěl po svém propuštěni pracovat ve školství.)

Jasně, že jsem krad. Proč ne? Tam, kde Jsem vyrůstal, člověk musel krást, aby měl na večeři. Pak musel ještě krást, aby měl na spropitné. Většina kluků kradla patnáct procent, ale já vždycky krad dvacet, čímž jsem se stal nesmírně oblíbeným mezi číšníky. Na cestě domů z fušky jsem ještě ukrad nějaké pyžamo, abych měl v čem spát. Když byla ale teplá noc, ukrad jsem jen spodky. Byl to určitý způsob života.

Měl jsem sestru a dva bratry. Lenka se provdala za peníze. Nebyl to skutečný
člověk - byla to hromada jednokorun.

V Pankráci jsem se naučil všechno, co vím o zločinu: jak vybírat kapsy, jak udělat káču, jak řezat sklo - všechny parádní kousky řemesla. Například jsem se naučil (a to ani všichni profesionální zločinci nevědí), že když dojde k přestřelce s policajty, mají policajti vždycky právo na dvě první rány. Prostě se to tak dělá. Pak můžeš začít střílet sám. A když policajt řekne: "Máme dům obklíčený, vyjděte s rukama nad hlavou," nezačnete prostě jen tak bezhlavě střílet. Řeknete: "Raději ne," nebo: "Zrovna v téhle chvíli nemám chuť."

Existuje správný způsob, jak všechny tyhle věci dělat, ale dneska... Radši toho nechme. Během příštích pár let svého života jsem se stal nejlepším zlodějem, jakého jste kdy viděli. Lidi toho namluví o Kalouskovi, ale Kalousek měl svůj styl a já měl taky svůj. Jednou jsem obědval s Kalouskovým synem. Byl to milý chlapec. Jedli jsme u starého Lindyho. Mladý Kalousek ukrad pepřenku, já ukrad příbory a ubrousky. Pak sebral láhev s kečupem. Já mu šlohnul klobouk. On mi ukrad deštník a jehlici do kravaty. Když jsme odcházeli, unesli jsme číšníka. Byl to pěkný úlovek.

Starý Kalousek začínal jako kočičí lupič. (To jsem dělat nemoh, protože jsem alergický na kočičí vousky a kýchám.) Oblékal se do vydřené kočičí kožešiny a poskakoval po střechách. Nakonec ho chytili dva chlapi z Scotland Yardu převlečení za psy.

Já páchal taky dost solidních vloupaček. Tak třeba: jednou jsem vlez do vily, vyhodil do povětří trezor a odnes si šest milionu korun, a přitom v téže místnosti spal manželský pár. Manžel se při výbuchu dynamitu probudil, ale když jsem ho ujistil, že celý zisk přijde organizaci českých skautů, zase usnul.

Ale moje nejkrásnější fuška byla, když jsem se vloupal do Národního muzea. Věděl jsem, že v podlaze v oddělení vzácných kamenů je zabudován elektronický zabezpečovací systém a že sebemenší tlak na podlahu zapne poplašný signál. Spustil jsem se světlíkem po provaze, abych se nedotkl země. Šlo to úplně hladce a za chviličku jsem se vznášel nad vitrínou se slavnými kittridgeskými diamanty.

Právě když jsem vytahoval nůž na sklo, vletěl světlíkem dovnitř malý vrabec a přistál na podlaze. Ozval se poplašný signál a hned se sjelo osm hlídkových vozů. Dostal jsem deset let. Vrabec dostal doživotí. Ten pták byl za půl roku venku na podmínku. Po dalším roce ho sebrali ve Varech za to, že ukloval rabína Schwazu do bezvědomí.


A jakou radu bych dal průměrnému majiteli domu, aby se ochránil před lupiči?

V první řadě nechávejte doma rozsvíceno, když jdete ven. Musí to být alespoň šedesátiwattová žárovka; dáte menší a lupič vám vybílí dům jen z pohrdání, že šetříte na elektřině. Druhá dobrá věc je chovat psa, ale vždycky to nepomáhá. Kdykoli jsem se chystal vykrást dům, kde měli psa, hodil jsem dovnitř nějaké maso smíchané s práškem na spaní. Když to nezabralo, namlel jsem maso a učebnici matematiky v poměru jedna ku jedné.

Když musíte náhodou odjet a nechať dům nehlídaný, je dobré postavit do okna vaši siluetu vyřezanou z tvrdého papíru, Stačí jakákoli silueta. Jeden člověk z Jaroměře postavil do okna siluetu Leoše Mareše a odjel na víkend. Pak šel náhodou kolem sám Leo a když uviděl tu siluetu, strašně ho to rozrušilo. Pokoušel se s ní zapříst rozhovor, ale když silueta sedm hodin neodpovídala, odjel Leoš zpátky do Prahy a vyprávěl přátelům, že
Jaroměřáci jsou snobové.

Když překvapíte vetřelce, jak vám právě vykrádá dům, nepanikařte. Nezapomeňte, že je stejně vyděšený jako vy. Jedna dobrá rada je oloupit jeho. Ujměte se iniciativy a seberte mu hodinky a peněženku. Pak si může lehnout do vaší postele a vy utečete.

Jednou jsem naletěl na tuhle obranu a žil jsem šest let v Liberci s manželkou jiného muže a třemi dětmi. Odešel jsem teprve, když se mi podařilo překvapit jiného lupiče, který zaujal mé místo. Těch šest let, která jsem strávil s tou rodinou, bylo velice šťastných a často na ně s láskou vzpomínám, i když život v káznici má nepopiratelné přednosti.

Šílencův příběh

16. dubna 2018 v 20:12 | Dave Sharm |  Davovi úvahy

Šílenství je stav relativní. Kdo může říct, kdo z nás je skutečně šílený? A tak, i když bloudím po Václavském náměstím v šatech prožraných od molů a v chirurgické masce, vykřikující revoluční hesla a hystericky se směju, napadá mě ještě dosud, jestli to, co jsem udělal, bylo opravdu tak iracionální. Neboť, drahý čtenáři, já nebyl vždycky tím, komu se lidově říká "pražský pouliční cvok", a nepostával jsem vždy u popelnic, z nichž plním igelitové pytlíky kousky provázků a uzávěry od lahví.

Nikoli, býval jsem kdysi velice úspěšný lékař, bydlel jsem na vznešeném Podolí, projížděl jsem se po městě v červeném Lamborghini, švihácky oděn do celé palety tvídů od nejproslulejších modních návrhářů. Je těžké uvěřit, že já, doktor Dave Sharm, kdysi známá tvář na divadelních premiérách, v luxusních restaurantech, v koncertních síních a na tenisových kurtech, kde všude jsem oslňoval ostrovtipem a nebezpečným backhandem, jsem nyní občas spatřen, jak jezdím na kolečkových bruslích po Náplavce, neoholen, s ruksakem na zádech a v šaškovském kloboučku.

Dilema, které předcházelo tomuto katastrofálnímu pádu z výšin, bylo prosté. Žil jsem se ženou, na níž mi velmi záleželo a která měla okouzlující a roztomilou osobnost i duši; byla vysoce kulturní, vtipná, taže bylo potěšením trávit s ní čas. Avšak (a za to proklínám osud) sexuálně mě nevzrušovala. Ve stejné době jsem každý večer tajně mizel přes celé město na schůzku s fotomodelkou jménem Nela Krásná, jejíž úděsná mentální úroveň byla v převráceném poměru k erotickému vyzařování, které dýchalo z každého jejího póru. Nepochybně jste, drahý čtenáři, slyšel výraz "tělo, které bys z postele nevyhodil". Nelino tělo bys nejen z postele nevyhodil, ale ani by se nenechalo. Kůže jako satén či snad jako nejjemnější uzený losos z Nového Skotska, lví hříva kaštanových vlasů, dlouhé nohy jako proutky a tělo tak plné křivek, že přejet rukama po kterékoli jeho části bylo jako svézt se na lochnesce.

Tím nechci říct, že ta, s níž jsem přebýval, brilantní ba dokonce hluboká Alena Chlomská, byla, co se týče fyziognomie, bez půvabu. Vůbec ne. Ve skutečnosti to byla pohledná žena se všemi příslušnými vlastnostmi okouzlující a vtipné hvězdy společnosti a i v posteli si vedla nanejvýš zručně. Možná to bylo tím, že
když na Alenu dopadlo z určitého úhlu světlo, začala nevysvětlitelně připomínat mou tetu Květu. Ne že by Alena doopravdy vypadala jako sestra mé matky. (Květa vypadala jako jistá postava ze SImpsonových.) Byla
to jen velmi vzdálená podobnost kolem očí a to jen tehdy, když na ně správně dopadalo světlo.

Možná to bylo tímto incestním tabu anebo prostě tím, že tvář a tělo, jaké měla Nela Krásná, se vyskytnou jednou za několikmiliónů let a obvykle ohlašují příchod doby ledové či světový požár. Zkrátka a dobře, potřeboval jsem od každé z těch dvou to, co v ní bylo nejlepší. Nejdřív jsem se seznámil s Alenou. Došlo k tomu po nekonečné řadě známostí, v nichž mé partnerce vždycky něco chybělo. Moje první žena byla nesmírně chytrá, ale chyběl jí smysl pro humor. Byla přesvědčená, že nejlegračnější z bratrů Ebenových je Kryštof. Moje druhá žena byla krásná, ale scházela jí opravdová vášeň. Vzpomínám, že jednou, když jsme se milovali, došlo k zvláštní optické iluzí a na vteřinku to skoro vypadalo, že se moje žena hýbe. Sára Hojtová, s níž jsem žil tři měsíce, byla příliš agresivní. Věra Pasková zase příliš poddajná. Patricie Lajnová, veselá vdova, udělala
osudnou chybu, když se zastávala svíček ve tvaru Kluse.

Přátelé, kteří to mysleli dobře, mě zásobovali nekonečným procesím partnerek na schůzky, bez výjimky pocházejících ze stránek hrůzostrašných povídek E. Poa. Inzeráty v novinách, na něž jsem ze zoufalství odpovídal, se ukázaly stejně marné, jelikož "z třicetileté básnířky" se vyklubala šedesátnice, "studentka, mající v oblibě Bacha a Beowulfa" vypadala jako lidožroutská nestvůra Grendel a "bisexuálka z Brna" mi řekla, že neodpovídám její představě pro žádné z obou pohlaví. Tím nechci naznačovat, že by se tu a tam nevyskytla dívka, která vypadala jako opravdová trefa: krásná žena, sexy a chytrá, z dobré rodiny a s okouzlujícími
způsoby. Ale podle nějakého pravěkého zákona, možná z bible nebo egyptské Knihy mrtvých, odmítala ona mě.

A tak jsem se stal tím nejubožejším z mužů.Na první pohled jsem měl všechno, co je zapotřebí k šťastnému životu. Uvnitř jsem však zoufale hledal opravdovou lásku. Za osamělých nocí jsem přemítal o estetice dokonalosti. Je něco v přírodě skutečně "dokonalé" s výjimkou blbosti mého psa Luka? Jak můžu
vyžadovat dokonalost? Já se svými milióny chyb. Začal jsem si dělat seznam svých chyb, ale nedostal jsem se za: 1. Někdy zapomíná kšiltofku.

Brzy mě začaly pronásledovat noční můry. Zdálo se mi, že jsem v baru, kde se seznamují svobodní, a útočí na mě smečka chtivých sekretářek. Oháněly se noži a nutily mě říkat hezké věci o Josefovské čtvrti Okružní. Můj psychoanalytik doporučoval kompromis. Můj rabín říkal: "Usaďte se, usaďte se.

Po děsivých snech jsem jednoho večera ve snaze uvolnit se po zvlášť namáhavém dni v nemocnici
navštívil sám Operní koncert. O přestávce jsem potkal Alenu Chomskou a můj život se změnil. Alena Chomská byla vzdělaná a nevšední, citovala Shakespeara a hrála jak tenis, tak Bachovy "Dvojhlasé invence" na piano. A nikdy neříkala "Senza", nikdy na sobě neměla nic se značkou Pucci nebo Gucci a nikdy neposlouchala v rozhlase rap nebo diskusní klub s odpověďmi na telefonické dotazy. A kromě toho byla vždy a všude ochotná dělat cokoli a dokonce s tím sama začínat. Jaké nádherné měsíce jsem s ní strávil, než moje sexuální výkonnost (která se tuším uvádí v Guinnessově knize rekordů) ochabla.

Koncerty, filmy, večeře, víkendy, nekonečné skvělé diskuse o všem od skákajících chůd po hinduistickou sbírku obětních hymnů. A nikdy jí z úst nevyšel blábol. Samé hluboké postřehy. A ten vtip! A samozřejmě i přiměřený odpor ke všem věcem, které si to zasluhují: k politikům, televizi, Kosmetickým operacím, sídlištní architektuře, mužům ve sportovních oblecích, přednáškám o filmech a k lidem, kteří začínají věty "V podstatě".

Ach, budiž proklet den, kdy zbloudilý paprsek světla zdůraznil ony nepopsatelné obličejové rysy a připomněl mi přihlouplý zjev tety Květy. A budiž též proklet den, kdy si na večírku v nějakém podkrovním ateliéru v bohémské čtvrti erotický archetyp s nepravděpodobným jménem Nela Krásná popotáhl vlněnou podkolenku a obrátil se ke mně hlasem připomínajícím myš z kreslené grotesky: "Jakého jste znamení?" Na hlavě se mi slyšitelně zježily vlasy a vyrazily mi tesáky jak v klasickém příběhu o vlkodlakovi.

Cítil jsem se povinen odpovědět krátkou přednáškou o astrologii, předmětu, který v mých intelektuálních zájmech soupeřil s takovými hlubokými problémy, jako je psychoterapie, elektroencefalografické alfa vlny a schopnost permoníků hledat zlato.

O několik hodin později jsem se nacházel ve stavu vláčnosti rozpouštěného vosku, když se jí poslední kousek oblečení bezhlučně svezl po kotnících k podlaze, zatímco já z nepochopitelného důvodu zanotoval holandskou státní hymnu. Pak jsme se začali milovat stylem akrobatů na létající hrazdě.

A tak to začalo.

Alibi pro Alenu. Tajné schůzky s Nelou. Výmluvy před ženou, již jsem miloval a přitom svůj chtíč ukájel jinde.Vlastně ukájel s prázdnou hračkou, při jejímž doteku či zavinění mi temeno hlavy povyskočilo jako čertík z krabičky a vznášelo se v prostoru jako létající talíř. Choval jsem se nezodpovědně vůči ženě mých snů kvůli tělesné posedlosti. Jednou jsem předstíral nemoc a poslal Alenu na Brahmsovu symfonii s matkou, abych mohl vyhovět přihlouplým rozmarům své smyslné bohyně, která trvala na tom, abych s ní zhlédl televizní show Tvoje tvář má známý hlas". Jenže když jsem splatil svůj desátek tím, že jsem přetrpěl show, ztlumila Nela světla a přenesla mé libido na planetu Neptun. Jindy jsem jen prohodil k Aleně, že si jdu koupit noviny. Pak jsem uháněl přes sedm bloků k Nele a tam skočil do výtahu, který však jako naschvál uvízl mezi patry.

Přecházel jsem po svém vězení jako lev v kleci, neschopen ukojit svůj planoucí chtíč a stejně tak neschopen vrátit se domů v rozumný čas. Když mě nakonec osvobodili hasiči, slepil jsem pro Alenu historku, v níž jsem vystupoval já, dva lupiči a lochneská nestvůra.

Štěstí mi přálo, a když jsem se vrátil domů, Alena už spala. Při její vrozené slušnosti pro ni bylo nemyslitelné, že bych ji mohl podvádět s jinou ženou, a třebaže frekvence našich pohlavních styků klesla, sebral jsem v sobě vždy dost sil, abych ji alespoň částečně uspokojil. Neustále pronásledován pocity viny jsem ji klamal chatrnými výmluvami, které přijímala s nevinností anděla.

Unavovalo mě to, skličovalo a začal jsem uvažovat o sebevraždě. Přiložil jsem si pistoli k hlavě, ale v posledním okamžiku jsem ztratil odvahu a vystřelil do vzduchu. Kulka prolétla stropem, takže paní Fleglová v bytě nade mnou vyskočila do vzduchu přímo na polici s knihami, kde vydržela sedět přes celé babí léto.

Pak se to jeden večer všechno vyjasnilo. Najednou mi bylo zřejmé, co musím učinit, s průzračností, jaká se obvykle spojuje s účinkem LSD. Kdysi jsem vzal Alenu do kina pro pamětníky na starý film s Belou Lugosim. Lugosi coby šílený vědec v něm vymění mozek nějaké nešťastné oběti za mozek gorily. Oběť i gorila jsou přitom připoutány k operačním stolům, zatímco kolem zuří elektrická bouře. Pokud si něco takového mohl vymyslet nějaký scenárista,mohl to určitě skvělý chirurg jako já dokázat ve skutečnosti.

Nu, drahý čtenáři, nebudu vás unavovat detaily, které jsou vysoce odborné a pro laika těžko pochopitelné Stačí říct, že jedné temné a bouřlivé noci bylo možno zahlédnout zahalený stín, jak propašovává dvě omámené ženy (jednu s tělem, při pohledu na něž muži vjížděli s auty na chodník) do nepoužívaného operačního sálu sanatoria nedaleko Stromovky. Tam, za mihotání blesků klikatících se oblohou, stín provedl operaci, která se předtím uskutečnila pouze ve světě celuloidových fantazií, kde ji prováděl maďarský herec, jenž měl jednoho dne proměnit laciný horror v umělecký žánr.

Výsledek? Nela Krásná, jejíž duše nyní existovala v méně pozoruhodném těle Aleny Chlomské, byla ke své radosti zbavena prokletí, jakým je být sexuálním objektem. Přesně podle Darwinova učení se u ní brzy vyvinula bystrá inteligence, která - i když snad nikdy nedosáhla úrovně spisovatelky J.K.Rowlingové - jí umožnila zbavit se pošetilého zájmu o astrologii a šťastně se provdat.

Alena Chlomská, která se ke svým ostatním vynikajícím darům navíc zčistajasna stala vlastnicí kosmické topografie, se za mě provdala a udělala ze mě předmět závisti všech okolo. Jediným zádrhelem bylo, že po několika měsících blaženosti s Alenou, které se ve všem vyrovnaly pohádkám Tisíce a jedné noci, jsem z nepochopitelných důvodů začal pociťovat nespokojenost s touto vysněnou ženou a dostal místo
toho zálusk na letušku Katku Zapruderovou, jejíž chlapecká postava a alabamský huhňavý přízvuk nutily mé srdce provádět přemety. A tehdy jsem se vzdal místa v nemocnici, nasadil si šaškovský klobouček, vzal na záda ruksak a rozjel se na kolečkových bruslích po Václaváku.
 


Oslava padesátin

15. dubna 2018 v 22:16 | Dave Sharm |  Moje sexy cesta životem
Byla sobota a rodiče mi sdělili, že odpoledne jedeme slavit. "Cože, my jsme vyhráli ve sportce?" pravil jsem.
"Ne, strejda Milan má padesátiny a pozval nás." informovala mě mamka.
Smířil jsem se tedy s tím, že odpoledne budu vysedávat u stolu plných nalitých dospělých... Což minule, vlastně byla i sranda, uvědomil jsem si a popohnal rodiče k dřívějšímu odjezdu.

Když jsme do Dolců přijeli, zábava už byla v plném proudu. A dokonce jsem tam nebyl sám v mém věku, byli tam holky Dostálky, Kuba a spoustu dalších lidí, které určitě nikdo z mých čtenářů nezná..(Co si to namlouvám, beztak to čtu jenom já :D)

Každopádně po chvilkové rozehřívačce u stolu jsme se vydali zahrát si hru. Naštěstí to nebyla žádná chlastací hra, v ní by mě totiž porazila i kdejaká holka...To jsem trošku odbočil. Šli jsme hrát hru s takovým klacíky :D(Název si fakt nepamatuju, bylo to něco v Norštině)

Cílém této hry bylo nasbírat 37 bodů, tím, že házíte na špalky a získáváte body. Činnost to byla až neuvěřitelně zábavná. Hráli jsme v týmech a zábavy bylo víc než dost. Byl jsem v týmu se svým bráchou, který mě neskutečně potahal a dovedl nás téměř k vítězství! Bohužel jsem svými hody naše skoré asi tříkrát anuloval a hráli jsme tak se značnou nevýhodou. Ale i přesto jsme neskončili poslední! :D

A i kdybych si to trošku poupravil a poslední fakt skončili. Klepec od nalitých teenagerů dostal kde kdo ne? :D


A jako bonus přikládám narozeninové přání, které jsem vyrobil pro strejdu Milču.



Moje zápisky

15. dubna 2018 v 21:56 | Dave Sharm |  Davovi úvahy

Taky si vedete svůj "tajný" deníček? Já ano! A zde vám z něho přínáším pár tajných zápisků...

(Výňatky z dosud tajného soukromého deníku Davose Sharmose. Deník bude vydán posmrtně, a nebo po autorových státnicích, podle toho, k čemu dojde dříve.)

"Dočkat se rána je stále těžší. Včera večer jsem byl nesvůj. Zdálo se mi, že nějací lidé chtějí vniknout ke mně do pokoje a umýt mi hlavu. Ale proč?"

"Námět na video: Jistý muž se probudí a zjistí, že z jeho papouška udělali ministra zemědělství. Mučí jej žárlivost a zastřelí se. Naneštěstí vlastní pistoli, ze které vyletí vlaječka s nápisem "Prásk". Vlaječka mu vypíchne oko a on nadále žije jako napravená lidská bytost, kterou konečně těší prosté radovánky, například práce na poli či posedávání na pumpičce."

"Mám si vzít T.? Jestli mi nesdělí ostatní písmena svého jména, tak ne. A co její kariéra? Jak mohu po tak krásné ženě chtít, aby se vzdala derby na kolečkových bruslích? To rozhodování..."

McChicken

30. března 2018 v 11:09 | Dave Sharm |  Moje sexy cesta životem

Pospíchali jsme na vlak a já šíleně hladověl. Tak jsem rychle skočil do BurgerKingu na nádraží, kde mě ovšem čekalo nemilé překvapení.

Já: "Dobrý den, jeden McCchicken prosím."
Místo odpovědi jsem, ale dostal nevěřícný pohled prodavačky Aleny.
Já:"Aha oni už vám došly?", prohlásil jsem.
Alena: "Ne, my jsme BurgerKing, máme jen ChickenBurger"
"Jee no jo tak jeden ChickenBurger", řekl jsem a napravil tak situaci.

Poté jsem chvíli čekal než mi ho připraví a ani ne o minutu později prodavačka Alča hlásí:
"Jeden ChickenBurger"

"Chtěla jste říct McChicken?", prohlásím vtipně, popadám Burger a utíkám na vlak.
.
.

"Hehe a příště si objednám McNugetky...To budou koukat!"

Mozart

10. března 2018 v 17:33 | Dave Sharm |  Davovi úvahy

Čáo,

vím, že moje minulá báseň oslavovala rock. Ale poslední dobou až moc ujíždím na vážné hudbě :D

Věřili byste tomu? Hudba stará několik století má pořád šťávu. Mluvím tady o Mozartovi. Dlouhou dobu jsem žil v nevědomosti a poté jsem jednou viděl film Amadeus, kde se ho Salieri pokoušel překonat. Film všem vřele doporučuji.

Když jsem ho totiž zhlédl. Uvědomil jsem si jaký člověk musí mít talent, nápady, aby dokázal zkombinovat tolik nástrojů a vyladit z nich tak úžasné tony a pocity.

Vážná hudba dokonce pomáhá i při učení. Takže bez Mozarta, už nespočítám jedinou derivaci :D

Shrnuto podtrženo, tohle léto si oblékám paruku a kupuji permici na všechny opery v Praze!

Prologue chapter one

10. března 2018 v 17:23 | Dave Sharm |  Poezie

Jak jsem slíbil, další sbírka veršů, je poněkud jiného rázu. Je přeci jenom už skoro jaro. A potom léto. A také spousta koncertů! Tak se na něj pojďme připravit...poezií!

Rock´n´roll (na harmoniku foukací)

Hej no tak, všichni uprostřed,
odhoďte svoje zimní hadry.
A zatim co sedíš, zbav se zábran,
takže se zvedni a pojď sem!
Zahrát ROCK není složitý,
To mě dává smysl...
Jo dává.. Dem na to!

Silný decibely hrají v tvý hlavě
Z podlahy jdou vibrace,
Všichni jen posloucháme rock´n´roll
Vydává hodně hluku,
Jsi hluchý, ale chceš poslouchat dál.

Mluvíme o budoucnosti
Zapomíname minulost
Bude stále s námi, nikdy nezemře
Nikdy nezemře

Rock´n´roll není rámus
Rock´n´roll nikdy nezemře

Koukl jsem do tvé ložnice
Vypadala jsi tak dobře, nahá na té posteli.
Zeptal jsem se tě jestli chceš rytmus a lásku,
A řekla jsi, že chceš raději rock´n´roll.

Mluvíme o budoucnosti
Zapomíname minulost
Bude stále s námi, nikdy nezemře
Nikdy nezemře

Rock´n´roll není rámus
Rock´n´roll nikdy nezemře
Rock´n´roll není znečištění
Rock´n´roll jen rock´n´roll

Smutné verše

10. března 2018 v 16:57 | Dave Dees |  Poezie


Tyto řádky o zlomeném srdci sem vkládám jako vzpomínku na doby minulé, na doby mé první lásky. Neb nyní je v mém srdci opět naděje a já mířím za svým srdcem. /// Další sbírka bude poněkud veselejší

Víš

Víš kolik básní bych složil pro Tebe?
Bylo by jich moc,hlavně abych nebyl bez Tebe.
Žádný slovo neumí vyjádřit to co bych ti chtěl říct,
raději bych chtěl cítit tvůj dotyk a sám ti to všechno do očí tvých říct.

Chtěl bych vidět tvůj pláč ale i smích,
Každej den na tebe myslím.
Každým dnem čekám co o tobe uslyším,
Každý písmenko patří jen tobě.

Každým dnem bych Tě chtěl mít víc a víc při sobě,
Spočítat ty všechny písmenka by bylo hodně těžky,
protože napsat je nebylo vždy tak lehký.

Každý můj den je i tvůj
Nechci aby jsme si žili každej život svůj.
Já bych ho chtěl žit s tebou
Chtěl bych aby jsi mě tvý srdíčko a tvý myšlenky braly všude sebou.

Co bych neudělal

Pokud by ses měla rozpadnout na kousky,
Víš, že bych je sesbíral.
Je tu mnoho důvodů,
proč nikdy nebudu mít dost.

Pokud bys měla opustit tuto zemi,
Víš, že bych za tebou přijel.
Protože mě pořád miluješ,

Oh co bych neudělal,
oh co bych neudělal.

Snesu ti modré z nebe,
Udělám pro Tebe všechno.
Mé kosti se můžou zlomit,
Ale nikdy nebudu falešný.

Oh co bych neudělal,
oh co bych neudělal.

Tvá láska je jako oceán,
Který mě vždycky donese domů.
Vanoucí vítr mi šeptá,
Že nejsem sám.
Tvá láska je jako řeka,
Kterou sjíždím.
Nikdy jsem nebyl plavec,
Ale vím, že se nikdy neutopím.
Vím, že se nikdy neutopím.

Spadl jsem do tvé vody,
Zapoměl všechno co jsem věděl.

Oh co bych neudělal,
oh co bych neudělal.

Věci, kterých sem si nikdy nevšiml,
Otevřeli mi uši pro refrén.
Přiměla jsi mě poslouchat opatrněji,
A dala jsi mi vedení.

Snesu ti modré z nebe,
Udělám pro tebe všechno.
Mé kosti se můžou zlomit,
Ale nikdy nebudu falešný.
Současnost sílí,
pod různými odstíny modré,
Spadl jsem do tvé vody.

Oh co bych neudělal,
oh co bych neudělal,
oh co bych neudělal.

Pro dobrotu na žebrotu?!

10. března 2018 v 16:07 | Dave Sharm |  Moje sexy cesta životem

Čáo :D

po krátké době jsme vyměnili silent disco za normální diskošku a neuvěříte jaká věc se mi přihodila!

Kikos: "Hele kluci a co udělat sázku, kdo první sbalí holku, dostane od každýho dvacku"
Davos (Já): "Dobře, ale co bereš jako sbalení?"
Pavlos: "Hele tak dáme podmínky, ta holka musí být aspoň 7/10 a musíš si buď vzít fb, číslo a nebo líbačka."
Petros: "Počkej, ale co když jsem na baculky? xD"

Po lehce pikantních 20 minutách v autě jsme dorazily do klubu. Teď přeskočím klasický tancování a půjdu rovnou k věci. Takže za tu noc jsem do pulnoci nějak někoho nebalil. Kluci na druhou stranu chodili od holky k holkám a dostavali jedno odmítnutí za druhým xD)

To byl nejspíš důvod, proč jsme projeli tři kluby naráz, což byla docela sranda xD. No každopádně, dorazily jsme do posledního klubu, kde to fakt jelo. A já (sympatický mladík), jsem se rozhodl vyhrát sázku. Nakráčel jsem do davu luxusních blondýnek a oslovil je: "Ahoj, Já jsem David" "Já Monika", "Lucka"..pak asi dvě Karolíny a dál si jmena už nepamatuji.

Ale každopádně jsem se jim solidně líbil, vlastně jsem se mohl natvrdo vyspat s jakoukoliv z nich, ale upřímně nějak jsem nehledal sex na jednu noc. Zbytek party, ale jo a okamžitě spěchali za mnou. Samozřejmě, že jsem se s nimi o holky rozdělil.

Potom se stalo, ale něco co jsem nečekal.

Normálně jsme si povídali a přitancovala ke mně jiná blondýna, jestli zajdu na tanec. Samozřejmě, že jsem ji tu minutku se mnou nemohl odepřít xD a tak jsme tancovali. Což byla chyba. Té holky jsem se až do odchodu nemohl zbavit. Byla na mě přilepená jako klíště a kluci mezitim balili ty sexy blondýny, který jsem já oslovil.

Holky, ale po chvíli už museli odejít, kluci si vzali kontakt a když jsem se já vrátil, samozřejmě, že si zabraly ty nejhezčí a mě nechali čisla těch tak 7 - iček.

Což mě ještě do dnešního odpoledne fakt sere, protože jsem všechnu práci udělal já a oni slizly smetanu. Pche..Příště se na ně vykašlu, ať si sbalí vlastní!

Dobře, dobře už si přestávám stěžovat a vracím se zpět k pozitivním myšlenkám, protože takových holek ještě bude :D

A když ne, tak baculky přece jenom nejsou zase tak špatný..Co už.. xD



PS: Jo, sazku jsem samozřejmě vyhrál

Kam dál